Hodnocení dnešního zápasu by bylo asi ne na jeden článek, ale rovnou na celé noviny. Soupeř předvedl parádní výkon ve hře dopředu, což nám dělalo hrozné problémy a dokázal bojovat i v takovém počtu, jakém byl. Naši hráči o síle Žďáru věděli a mrzí mě, že jsme se s tím nedokázali srovnat a soupeře jsme neustále pouštěli do šancí. Myslím si, že bychom měli být natolik zkušené mužstvo a neměli bychom dopustit, abychom o vítězství málem třikrát přišli. Naštěstí jsme vstřelili rozhodující branku, ale s předvedenou hrou rozhodně spokojený rozhodně nejsem. S hráčema asi mluvím španělsky, nebo anglicky. Pořád mě asi nechápou a o všem věděli a na ledě to stejně vypadalo jinak. Nicméně alespoň máme tři body.

To průběh zápasu poznamenalo každopádně, protože podle mého názoru, kdybychom tu přesilovou hru pět na tři hráli v té třetině, tak bychom ji odehráli úplně jinak. Hráli jsme ji po těch dvaceti minutách přerušení, kdy jsme byli studení.

Oni už to nedokázali unést od druhé třetiny, kdy se zcela zbytečně divili vyloučení za zcela evidentní krosček a rozhodčí na to reagoval správně. Sjeli se k němu dva hráči, kteří nemají „céčko“ ani „áčko“, takže se nikdo nemůže divit, že ty tresty dostali. Mrzí mě to, že jsme tohoto psychického rozpoložení a počtu, ve kterém Žďár utkání dohrával, nedokázali zužitkovat. Takhle jsme museli hrát do poslední vteřiny na nervy a nakonec jsme ještě mohli dostat branku.